Z tiskárny dorazil Horseman č. 30. Trochu jubilejní a opět zpožděnka. Tentokrát se nelze na nic vymlouvat. Tiskárna fungovala bezvadně a bez chyb. Dovolím si jen parafrázovat Šimka s Grossmanem: „Máte-li na svém kalendáři více nebo méně není to naše vina, neboť my vycházíme vždycky včas.“
Trochu se o Vánocích ozývali kamarádi, že nemají u bramborového salátu co číst, jenže o Vánocích má každý sledovat Tři oříšky pro popelku, nebo mladší ročníky Jak vycvičit draka. A ne si číst filozofické úvahy na těžká jezdecká témata. Tož tak. Když to jde pomalu tak s tím nic nenaděláme. Naplnit 128 stran zkrátka není prča.
Přemýšlím jaké články vám tentokrát doporučit? Líbil se mi rozhovor se Zdeňkem Doležalem a Alenou Bouzkovou Jmenuji se Bubák, který dělala Bára a líbil se mi a zároveň hodně vystrašil rozhovor nazvaný Všechno, co chceš dělat, musíš dělat s láskou s Josefem Matouškem a Ladou Strašilovou. Také dělala Bára. Trochu schizofrenicky neuchopitelný byl pro mne rozhovor se mnou Kudy vede cesta Václava Bořánka, který dělal Honza Velner. Zvláště když jsem k němu vymýšlel grafiku. Ten zbytek je jako vždy. Mišunk venkova a pozemských radostí.
V tom roce novém, který bude určitě skvělý, se hlavně mějte rádi. Někdy to stačí.

Václav