Tom Dorrance

Mohl by to být příběh skoro jako z hollywoodského filmu. Starý kovboj jménem Clifford Wade pracoval na ranči v severním Oregonu s klukem, který se jmenoval Tom Dorrance. Tom žasnul nejen nad odbornými znalostmi Cliffa, které měl o dobytku a koních, ale také nad jeho sedlem, které bylo pro místní kraj velmi netypické. Podle vyprávění Toma zdědil Cliff sedlo po svém otci, který jej kdysi přivezl odněkud z Idaha. Nikdo už nevěděl od koho. V roce 1939 vzal toto sedlo Tom do sedlářství Hamley & Company v Pendletonu a nechal si postavit jeho kopii. Se sedlem však spokojen nebyl a po roce se vrátil zpět do tohoto sedlářství, aby ho společně se zdejším kostrařským mistrem Waltem Youngmanem předělali. V tomto novém sedle, které dostalo označení WADE č. 1, Tom strávil téměř padesát let.
K největší popularizaci sedla došlo až v první polovině šedesátých let. Může za to mladý buckaroo Dale Harwood, který si otevřel v Idahu sedlářskou dílnu a obchod. Dale začal vyrábět vlastní typ tohoto sedla a během čtyřiceti let své kariéry se stal sedlářskou legendou. V roce 1962 spojil své znalosti a síly s Rayem Huntem. Ten se postaral o zpopularizování Wade sedla. Poslední oficiální sedlo, které Dale vyrobil, se prodalo jako sběratelský kus za 99 000 dolarů. Dnes již šije jen pro své přátele.
Tato historie na nás dýchla na cestách po Státech v roce 2008 až 2010.
Wade č. 1 měl z pohledu Toma po letech mnoho chyb. Přesto ho nikdy neprodal a v roce 1989 ho daroval synům dalšího velkého horsemana Bryana Neuberta. Nikdo si v té době neuvědomil, že sedlo po Tomovi je právě tento legendární kousek. V roce 1999 natáčela americká televizní stanice CBS dokumentární pořad o historii sedlářství v Americe. Bryan Neubert nám k tomu vyprávěl: „Jednoho dne seděli všichni tihle podivní lidé u nás doma na ranči a pořád se na něco vyptávali. Jedna z otázek také byla, kde vlastně skončil právě ten první Tomův Wade. Odpověděl jsem, že jestli to někdo bude vědět, tak Dale Harwood. No, a tak jsme mu zavolali. Dale mi jen se smíchem odpověděl. Podívej se u sebe doma do skříně. Je tam.“

Bára a Dale Harwood

V roce 2008 nás jeden z našich přátel v severní Kalifornii vezl na návštěvu k Bryanovi, a tak si i nás tohle sedlo úplnou náhodou našlo.
Stejně podivnou náhodou jsme seděli večer v roce 2010 ve Fort Worth v Texasu, na večeři u příležitosti akce Ray Hunt Memorial Clinic. Rok od smrti Raye Hunta se dražila celá jeho pozůstalost, včetně Wade sedla, které v šedesátých letech vyrobil právě Dale Harwood. Chlapík, který seděl u našeho stolu a vypadal jak majitel reklamní agentury z New Yorku, ho během večeře vydražil za 43 000 dolarů. Bál jsem se v té chvíli i podrbat na nose.
Večer jsme se seznámili i s jedním malým čiperným staříkem, který se pořád usmíval a vyptával se, jaká že se sedla dělají v tom „Česko a Slovensku“. Loučil se s námi později slovy: „A pozdravujte tam všechny vaše sedláře, přeju jim, ať je moc nebolí ruce…“ Byl to skutečně Dale Harwood.
Někteří z vás, kteří čtou tyto řádky, pravděpodobně jezdí v sedle, které nese označení „Wade“, ať už ho vyrobil, kdo chtěl. Teď alespoň tušíte, že to všechno začalo v roce 1940 u Toma Dorrance.

článek vyšel v roce 2012 v časopise HORSEMAN č. 3
autor textu: Václav Bořánek
fotografie: Heather Hefleight, Bořánek & Bořánková

Držím v ruce sedlo WADE č. 1